Dnes vám chci představit někoho velmi vzácného, ale ještě před tím vám budu vyprávět o tom, jak jsem mluvila s panenkami. Kdysi dávno – to jsem byla ještě docela malá, hlava mi sahala asi tak do pasu – jsem měla šest panenek. Zhruba. Byly to všechny mé panenky za celý můj dosavadní život. Byly mezi nimi i dětské gumové bez vlásků, co jsem si s nimi už dávno nehrála, ale také jedna mně velmi milá, dá se říci ta hlavní. Každý večer, když jsem se chystala spát, narovnala jsem je úplně všechny na polštář a těžko hledala místo, kam bych sama hlavu složila. Nemohla se mnou spát jen jedna panenka, nemohla jsem…